Vypravování: Jak napsat slohovku, která baví?

Co je vypravování?

Vypravování je slohový postup, jehož cílem je zaujmout čtenáře a vtáhnout ho do děje. Vypravování se zaměřuje na chronologické řazení událostí, které se odehrávají v určitém čase a na určitém místě. Autor se snaží o živé a poutavé podání příběhu, a to pomocí barvitého jazyka, přímé řeči a detailních popisů. Vypravování se často používá v beletrii, ale uplatnění najde i v publicistice, reklamě nebo při psaní deníku. Důležitou součástí vypravování je také volba vhodného vyprávěcího modu, tedy zda bude příběh vyprávěn v ich-formě nebo er-formě.

Základní prvky vypravování

Vypravování, jako typ slohové práce, se soustředí na sdělení událostí v určitém čase a prostoru. Základními prvky každého vypravování jsou postavy, děj, prostředí a čas. Tyto prvky tvoří kostru příběhu a dávají mu smysl. Postavy prožívají příběh, děj je sled událostí, prostředí dokresluje atmosféru a čas určuje, kdy se co odehrálo. Bez těchto prvků by vypravování postrádalo strukturu a hloubku. Důležitou roli hraje také vypravěč, který může být buď v roli přímého účastníka děje, nebo nestranného pozorovatele. Jeho úhlem pohledu vnímáme celý příběh. Vypravování se vyznačuje chronologickým řazením událostí, dynamickým jazykem a užitím sloves, která dokreslují akci. Cílem vypravování je zaujmout čtenáře, vtáhnout ho do děje a vyvolat v něm emoce.

Vypravování je jako řeka, která unáší čtenáře na vlnách příběhu. Dobrý vypravěč je jako zkušený převozník, který ví, kdy zrychlit tempo a kdy naopak nechat čtenáře v klidu rozjímat nad krásou krajiny, kterou proplouvají.

Zdeněk Dvořáček

Druhy vypravování

Vypravování, jako typ slohové práce, se neomezuje pouze na jeden styl. Naopak, nabízí pestrou paletu forem, které obohacují vyprávěný příběh a umožňují autorovi lépe zprostředkovat jeho atmosféru a emoce. Mezi nejčastější druhy vypravování patří: vypravování chronologické, kde se děj odvíjí v přirozeném sledu událostí, od minulosti k přítomnosti. Tento typ se často využívá v realistických příbězích a historických románech. Další možností je vypravování retrospektivní, které narušuje časovou posloupnost a vrací se do minulosti, aby osvětlilo motivy postav nebo důležité události. Tohoto typu se s oblibou využívá v psychologické próze a detektivkách. Vypravování rámcové vkládá do hlavního příběhu jeden nebo více vedlejších příběhů, které s ním souvisí tematicky nebo motivicky. Tato technika umožňuje autorovi obohatit vyprávění o další perspektivy a prohloubit jeho význam.

Jak psát poutavé vypravování

Vypravování, to je jako kouzlení příběhem. Ať už se jedná o vypravování slohové práce ve škole nebo o typ slohové práce zaměřený na vypravování v rámci přijímacích zkoušek, klíčem k úspěchu je vtáhnout čtenáře do děje. Představte si, že malujete slovy. Používejte živé a barvité popisy, které probudí fantazii. Nebojte se přirovnání a metafor, dodají textu na dynamice a originalitě. Důležitá je i gradácia. Začněte pomalu, budujte napětí a držte čtenáře v nejistotě až do samotného závěru. Nezapomínejte na pointu. Ta by měla být silná a nečekaná, aby v čtenáři zanechala trvalý dojem. Pamatujte, že i zdánlivě obyčejný příběh se dá podat poutavě. Stačí zapojit fantazii a nebát se experimentovat.

Vlastnost	Vypravování	Popis
Zaměření	Dějová linie, postavy, akce	Charakteristika, vlastnosti, detaily
Časová posloupnost	Důležitá, chronologická nebo retrospektivní	Nedůležitá, může být i náhodná
Použití sloves	Převažují akční slovesa	Převažují slovesa popisná a stavová

Tipy pro psaní

Vypravování je jako malování příběhu slovy. Abyste zaujali čtenáře, je důležité vžít se do role vypravěče a vtáhnout je do děje. Než se pustíte do psaní, promyslete si děj, postavy a prostředí. Vytvořte si osnovu, která vám pomůže udržet správný sled událostí. Používejte spisovný jazyk, ale nebojte se i hovorových výrazů, pokud to odpovídá charakteru postav nebo prostředí. Důležitý je i výběr sloves. Místo jednoduchých sloves jako "jít" nebo "říct" volte dynamická slovesa, která dodají textu spád. Například místo "Chlapec šel do lesa" napište "Chlapec se hnal do lesa". Nebojte se používat přirovnání, metafory a další jazykové prostředky, které oživí váš text. Pamatujte, že vypravování má čtenáře bavit, proto se nebojte popustit uzdu fantazii.

Nejčastější chyby

Při psaní vypravování se často stává, že se studenti dopouštějí stále stejných chyb. Ty pak brání v plynulém čtení a snižují celkový dojem z textu. Na co si dát pozor? Příliš mnoho popisů. I když je důležité čtenáře vtáhnout do děje a vykreslit mu prostředí, zbytečně dlouhé popisy ho spíše unudí. Zaměřte se na ty nejpodstatnější detaily a nechte prostor i pro fantazii čtenáře. Nesrozumitelný sled událostí. Vypravování by mělo mít jasnou strukturu a události by na sebe měly logicky navazovat. Dbejte na to, aby čtenář rozuměl souvislostem a nemusel se v textu ztrácet. Chybějící pointa. Každé dobré vypravování by mělo mít pointu, tedy nějaké vyústění nebo závěr, který dává smysl celému příběhu. Nenechávejte čtenáře na holičkách s pocitem, že příběh vlastně nikam nevedl. Pamatujte, že vypravování je tvůrčí proces a důležité je, abyste si ho užili. Nebojte se experimentovat, ale zároveň mějte na paměti výše zmíněné rady.

Ukázka vypravování

Slunce pražilo na rozpálený chodník a vzduch se tetelil horkem. Malý Péťa běžel ulicí, co mu nohy stačily. V ruce svíral papírovou lodičku, kterou si vlastnoručně vyrobil. Chtěl ji co nejrychleji pustit na vodu v nedalekém rybníku. Jeho fantazie pracovala na plné obrátky. Představoval si, jak lodička hrdě brázdí hladinu, poháněná větrem a jeho vlastní touhou po dobrodružství. V duchu viděl, jak se loďka plaví do dalekých krajin, kde žijí piráti a mořské panny. Najednou se zarazil. Na chodníku ležel velký kámen a Péťa do něj málem vrazil. Zastavil se a rozdýchaně se opřel o kolena. Jeho lodička, ta krásná, barevná lodička, už plula v proudu jeho fantazie.

Celkově lze říci, že vypravování představuje jednu z nejzákladnějších a zároveň nejpoutavějších forem slohové práce. Dobře napsané vypravování dokáže čtenáře vtáhnout do děje, probudit v něm emoce a zanechat v něm trvalý dojem. Klíčem k úspěchu je poutavý příběh, živý jazyk a správné využití prvků vypravování, jako jsou postavy, prostředí, děj a čas. Důležitá je také volba vhodného typu vypravování, ať už se jedná o chronologické vyprávění, retrospektivu nebo třeba ich-formu. V neposlední řadě by měl autor dbát na srozumitelnost a plynulost textu, aby čtenář nebyl zbytečně vytrhován z děje.