Ovládněte psaní charakteristiky ve slohové práci!

Co je charakteristika

Charakteristika je slohový útvar, ve kterém se snažíme co nejvýstižněji a nejobjektivněji popsat charakteristické rysy dané osoby. Zaměřujeme se na její povahové vlastnosti, chování, zájmy, schopnosti, názory a postoje. Cílem charakteristiky není hodnotit, ale podat ucelený obraz o daném člověku.

Existují dva základní typy charakteristiky:

Charakteristika vnitřní se zaměřuje na osobnostní rysy, jako je temperament, povaha, morální vlastnosti, vůle, city a inteligence.

Charakteristika vnější popisuje spíše vzezření, oblečení, vystupování a projevy v komunikaci.

Při psaní charakteristiky je důležité vycházet z vlastních zkušeností a pozorování. Text by měl být psán spisovným jazykem, v er-formě a v minulém čase. Důležitá je také struktura textu: úvod, stať a závěr. V úvodu stručně představíme osobu, o které píšeme. Ve stati se věnujeme jednotlivým charakteristickým rysům. V závěru shrneme nejdůležitější informace a můžeme zmínit i svůj osobní názor na daného člověka.

Charakteristika se často používá jako součást jiných slohových útvarů, například výkladu, líčení nebo úvahy. Setkáme se s ní ale i samostatně, například v podobě reference do zaměstnání.

Druhy charakteristiky

Charakteristika je slohový útvar, ve kterém popisujeme vlastnosti a rysy osoby. Můžeme se setkat s charakteristikou vnější, která se zaměřuje na vzhled a chování, a vnitřní, která odhaluje povahové rysy, postoje a vlastnosti.

Vlastnost	Charakteristika	Výklad
Dominantní slohový postup	Popisný	Využívá se sloves v přítomném čase, převažují přídavná jména a přirovnání.
Cíl textu	Přiblížit charakterizovaný objekt	Vytvořit v mysli čtenáře co nejpřesnější obraz osoby, postavy, věci nebo jevu.
Struktura textu	Volnější	Může být uspořádána podle subjektivního hlediska autora.

Dále rozlišujeme charakteristiku statickou, jež zachycuje osobu v daném okamžiku, a dynamickou, která sleduje vývoj a změny v čase.

V každodenním životě se nejčastěji setkáváme s charakteristikou stručnou, například v žádosti o zaměstnání. Naopak charakteristika rozvinutá se objevuje v literárních dílech a poskytuje komplexní obraz postavy.

Při psaní charakteristiky je důležité dbát na pravdivost, objektivitu a používání spisovného jazyka. Vlastnosti osoby bychom měli dokládat konkrétními příklady a situacemi.

Struktura charakteristiky

Charakteristika je slohový útvar, ve kterém popisujeme vlastnosti a rysy osoby. Patří mezi popisné útvary, ale na rozdíl od popisu neživé přírody se zaměřuje na charakter, chování a vztahy daného člověka. Existují dva základní typy charakteristiky: vnitřní charakteristika a vnější charakteristika. Vnitřní charakteristika se soustředí na osobnostní rysy, jako jsou vlastnosti, povahové rysy, zájmy, koníčky, postoje a hodnoty. Vnější charakteristika popisuje spíše vzhled a dojem, který daný člověk budí na své okolí. Může zahrnovat popis postavy, obličeje, oblečení, ale i vystupování a chování ve společnosti.

Struktura charakteristiky obvykle zahrnuje úvod, stať a závěr. V úvodu stručně představíme osobu, o které píšeme, a zmíníme, jak dlouho ji známe. Stať je hlavní částí charakteristiky, ve které podrobně popisujeme vlastnosti a rysy daného člověka. Můžeme ji rozdělit do několika odstavců, které se zaměří na různé aspekty osobnosti, jako jsou například rodinné zázemí, vzdělání, pracovní zkušenosti, zájmy a koníčky, vztahy s ostatními lidmi. V závěru shrneme nejdůležitější informace a uvedeme celkový dojem, jaký na nás daný člověk dělá.

Při psaní charakteristiky je důležité používat spisovný jazyk, vyvarovat se hovorových výrazů a slangových slov. Důležitá je také objektivita a snaha o pravdivý a vyvážený popis. Neměli bychom zapomínat ani na to, že charakteristika by měla být psána s ohledem na etické zásady a respektem k soukromí dané osoby.

Jazyk charakteristiky

Charakteristika je slohový útvar, který se zaměřuje na popis vlastností, rysů a povahových rysů osoby. Cílem charakteristiky je vytvořit ucelený obraz o daném člověku, a to jak z hlediska jeho vzhledu, tak i jeho chování, zájmů a vztahů s okolím.

Vzhledem k tomu, že charakteristika se snaží zachytit komplexní obraz člověka, využívá bohatou škálu jazykových prostředků. Typické je užívání přídavných jmen, která dokreslují vzhled a povahu charakterizované osoby ("vysoký", "štíhlý", "milý", "vstřícný"). Důležitou roli hrají také slovesa, která dokreslují chování a jednání ("usmívá se", "pomáhá", "zajímá se").

Pro oživení textu a zdůraznění určitých vlastností se často používají přirovnání ("usmívá se jako sluníčko") a metafory ("je to hotový anděl"). V charakteristice se uplatňují i další jazykové prostředky, jako jsou například přísloví a rčení, která dokreslují charakter člověka ("co na srdci, to na jazyku").

Důležité je, aby charakteristika byla objektivní a pravdivá. I když se jedná o subjektivní literární útvar, autor by se měl snažit o nestrannost a vyváženost.

Slohová charakteristika je jako zrcadlo duše, odhaluje skryté hloubky a odkrývá pravou tvář.

Hana Nováková

Užitečné tipy

Při psaní charakteristiky je důležité zaměřit se na popis osoby z hlediska jejích vlastností, chování a vztahu k okolí. Nejde o životopis, ale o zachycení podstaty osobnosti. Charakteristika může být subjektivní, psaná z pohledu autora, nebo objektivní, založená na faktech a pozorováních.

Důležitý je výběr vhodných přídavných jmen a sloves, která vystihují povahu a chování popisované osoby. Vyvarujte se obecným formulacím a snažte se o originalitu a přesnost vyjadřování. Nezapomeňte uvést konkrétní příklady, které ilustrují vaše tvrzení.

Slohová práce charakteristika patří mezi popisné slohové útvary. Jejím cílem je vykreslit plastický obraz osoby a umožnit čtenáři, aby si o ní dokázal vytvořit vlastní představu.

Příklady charakteristik

Charakteristika je slohový útvar, který se zaměřuje na popis vlastností, rysů a povahových rysů dané osoby. Cílem charakteristiky je podat ucelený obraz o daném člověku, a to jak z hlediska jeho vzhledu, tak i jeho povahy, schopností a zájmů.

Rozlišujeme dva základní typy charakteristiky:

Charakteristika objektivní: Tento typ charakteristiky se snaží o maximální nestrannost a objektivitu. Autor se zaměřuje na fakta a vyhýbá se subjektivním hodnocením. Objektivní charakteristiku často píší například učitelé o svých žácích nebo zaměstnavatelé o uchazečích o práci.

Charakteristika subjektivní: V tomto případě autor nezakrývá svůj vztah k charakterizované osobě. Subjektivní charakteristika je ovlivněna autorovými osobními názory, pocity a zkušenostmi s daným člověkem. Často se s ní setkáváme například v osobních dopisech nebo v umělecké literatuře.

Při psaní charakteristiky je důležité zaměřit se na následující body:

Vzhled: Popište fyzické rysy osoby, jako je výška, postava, barva vlasů a očí, oblečení atd.

Povaha: Zaměřte se na charakterové vlastnosti, jako je pracovitost, spolehlivost, smysl pro humor, tolerance, empatie atd.

Schopnosti: Popište dovednosti a znalosti dané osoby, například jazykové znalosti, počítačové dovednosti, sportovní nadání atd.

Záliby: Uveďte, co daného člověka baví a čemu se věnuje ve svém volném čase.

Pamatujte, že charakteristika by měla být vždy psána s respektem k charakterizované osobě. Vyvarujte se urážlivým nebo nepravdivým informacím.

Nejčastější chyby

Při psaní charakteristiky se studenti často dopouštějí několika typických chyb. Zapomínají, že charakteristika je slohový útvar, který má za cíl podat komplexní obraz o člověku, a to jak po stránce vnější, tak i vnitřní. Často se tak zaměřují pouze na popis vzhledu, a to navíc velmi povrchním způsobem, a opomíjejí důležité charakterové vlastnosti, zájmy, koníčky, vztah k okolí a další aspekty osobnosti. Další častou chybou je absence struktury a logického členění textu. Charakteristika by měla mít jasný úvod, stať a závěr a informace by v ní měly být řazeny smysluplně a přehledně. Častým nešvarem je také užívání obecných a nicneříkajících frází, jako "je to hodný člověk" nebo "má rád zábavu". Místo toho by se studenti měli snažit o konkrétnost a originalitu, používat příklady z praxe a snažit se vystihnout jedinečnost daného člověka. Důležitá je také stylistická úroveň textu. Charakteristika by měla být psána spisovným jazykem, bez gramatických chyb a s ohledem na stylistickou normu.

Charakteristika, ať už jde o charakteristiku osoby nebo literární, se řadí mezi popisné slohové útvary. Jejím hlavním cílem je vykreslit ucelený obraz charakterizovaného subjektu, a to prostřednictvím jeho vlastností, rysů a chování. Důležitá je objektivita a zároveň snaha o postihnutí jedinečnosti daného subjektu.

Při psaní charakteristiky je vhodné postupovat systematicky. Začít můžeme obecným popisem, například vzhledem osoby nebo žánrem literárního díla. Následně se zaměříme na detailnější popis charakteristických rysů, ať už jde o povahové vlastnosti, styl psaní nebo klíčové motivy. Důležité je používat vhodné jazykové prostředky, jako jsou přídavná jména, přirovnání a metafory, které pomohou čtenáři lépe si představit charakterizovaný subjekt.

Závěrem lze říci, že charakteristika je náročný slohový útvar, který vyžaduje nejen dobrou znalost charakterizovaného subjektu, ale i schopnost srozumitelně a poutavě popsat jeho specifika.